Nanotechnologie Pikatec Car je nejmodernější ochrana laku, kol a skel vašeho vozu, která je patentována Technickou univerzitou v Liberci.
Nanočástice na povrchu laku utvoří neviditelný ochranný štít, který vniká do mikrotrhlin laku a chrání ho před poškozením. Letící předměty (špína, štěrk,...) se od vrstvy nanočástic odrazí a nedochází tak k poškození laku v takové míře (eliminace větší části škrábanců).
Jedno nanesení politury Pikatec plně ochrání Váš vůz celých 12 měsíců, oproti klasickým voskům, které poskytují ochranu od 3 maximálně však do 6 měsíců.
Pozn.: Politura vydrží na povrchu výrazně déle, než 12 měsíců a po celou dobu se vyznačuje hydrofobitou (odpudivost proti vodě) a odolností proti poškrábání. Po zhruba 12 měsících začíná ztrácet svou schopnost odolnosti proti UV záření. Po zhruba 18 měsících ztrácí svou pružnost a vlivem tepelné dilatace v ní mohou, stejně jako v laku, vznikat mikrotrhliny, kterými se k laku či dále ke karoserii dostanou voda, nečistoty i chemikálie.
Přetřením politury po jednom roce, se nová vrstva chemicky spojí (naváže) s původní, doplní její strukturu, obnoví pružnost a další nezbytná aditiva, jimiž jsou například UV filtry pro odolnost proti slunečnímu záření a zachování barevné stálosti laku. Vrstva politury je tedy stále homogenní a nevytváří vrstvy, jako je tomu například u lakování.
Chcete se podívat na naše produkty nebo chcete dozvědět o naší ochraně víc (čtěte dál).
Po několika letech vývoje a zkušeností s laky automobilů ze všech koutů světa, ve kterých vládnou různé klimatické podmínky, jsme dospěli k následujícímu zjištění:
UV záření, chemikálie typu saponáty, sůl ze silnic i přímořských oblastí způsobují vysušování, křehnutí a oxidaci laku:
Obr. 1.
V začátcích našeho vývoje jsme byli fascinování především viditelnými vlastnostmi ochran povrchů, jimiž byla hydrofobita a kluznost. Kostička Lega klouzala i po horizontálních částech karoserie a kuličky vody zázračně mizely z povrchu našich původních politur. Zpětná mikroskopická a jiná laboratorní měření nám však ukázala, že bychom mohli povrchy chránit mnohem účinněji než dosud, ale musíme se vzdát některých „šoumenských“ efektů. Hydrofobity jsme se však vzdát nemuseli, poněvadž ji považujeme za velmi důležitý bezpečnostní prvek, zejména na skle.
Chtěli jsme se vrátit k základům přidané hodnoty ochrany pomocí nanotechnologie. Základní vlastností není hydrofobita, tedy odpudivost vody či kluznost jak se většina mylně domnívá. Základní vlastností je především ochrana. Chceme vrstvu, která na povrchu vydrží a spolehlivě vyhladí a uzavře póry proti pronikání nečistot. Zároveň chceme, aby vrstva byla co nejdéle pružná a odolávala tepelné dilataci materiálu. Funkcionalita ochran povrchů je limitována několika faktory:
Obr. 2.
Některé tyto vlastnosti se vzájemně vylučují:
Politura Pikatec, je něco mezi. Oproti voskům je velmi tvrdá, ale stejně tak pružná. Oproti polymerům je sice měkčí, avšak díky extrémně tvrdým nanočásticím vytvoří na povrchu jakousi „drátěnou vestu“, tedy pružný pancíř (viz. obr.3.), který má všechny požadované vlastnosti.
Co jsme tedy zvolili? Speciální pryskyřici s patentovanými aditivy a emulgátory. Je schopna se perfektně a dlouhodobě udržet na téměř všech površích. Na mikroskopicky nerovných površích drží nejen svou přilnavostí, ale také mechanicky. Jak dlouho vydrží? Velmi dlouho. Nejstarší pryskyřici znáte v podobě Jantaru ve stáří až 320 milionů let.
Je fyzikálně dané, že i politura Pikatec zhruba po 18 měsících vlivem UV záření zkřehne, avšak po přetření další vrstvou, se nová vrstva chemicky naváže na původní, vyplní nerovnosti vzniklé provozem a hlavně obnoví pružnost a již nefunkční UV filtry v původní polituře obsažené. Podotýkáme, že žádná ochrana není schopna odolávat UV záření dlouhodobě a sliby několikaletých životností, jsou při současných poznatcích vědy nereálné.
Každý materiál má odlišnou strukturu a vlastnosti. Nelze spojovat vlastnosti laků, kůže, dřeva, kamene, textilu či skla. Původní myšlenka byla vyvinout univerzální prostředek na ochranu povrchů, avšak po několika měsících vývoje jsme od této myšlenky byli nuceni upustit. Stejně tak, jak nelze vyvinout univerzální lék proti všem nemocem, nelze ani vyvinout univerzální ochranu na všechny komerčně dostupné povrchy a je tedy třeba brát na zřetel různé vlastnosti a struktury ochraňovaných povrchů..
Jak jsme již výše uvedli, dnes je velmi moderní spojovat nanotechnologie s různými efekty pro diváky, zejména zázračná odpudivost vody. Tato vlastnost je průvodním jevem nanopovrchů, ale nesmí se jí vše přizpůsobovat.
Zkrátka díváme se okolo sebe a obdivujeme toho nejdokonalejšího z našeho světa a sice přírodu. Vždyť přírodní organizmy (struktury a povrchy) se vyvíjejí, zdokonalují a adptují již více jak 4 miliardy let. Pouze příroda se umí „postarat“ o své povrchy nejdokonaleji. Teprve před několika desítkami let jsme zjistili přítomnost nanočástic ve vesmíru, která je zde s námi od počátku. Dlouho poté jsme nevěděli, k čemu nám to je dobré. Teprve po čase jsme objevili, že příroda je používá k základní stavbě rostlin i ochraně povrchů.
Není bez zajímavosti, že příroda nepracuje s neživými povrchy (například kámen), ale pouze s bionickými, tedy živými. Ochraňuje rostliny, zvířata i hmyz. Potahuje je ochrannými vrstvami proti vnějším vlivům. Příroda sice používá vosk, který se lehce odírá a krásně klouže, ale tento vosk se sám doplňuje. Až budeme mít karoserie organického původu, zcela jistě je naklonujeme tak, aby se ochranná vrstva sama doplňovala. Možná se pak naše auta budou po havárii léčit v „auto nemocnicích“ a společnost PIKATEC nebude používat chemické laboratoře, ale biologické.